Jednou, kdysi dávno, tam v daleké zemi, konal se bál...

Ani nevím proč, ale prostě mě dnes popadla chuť zavzpomínat si, a trochu těch vzpomínek přenést i sem na blog. 
A jak už sám nadpis prozrazuje, budu vyprávět o plese...přímo tedy o maturitním plese oděvní školy v Třeboni, oboru návrhářství a modelářství oděvů...a samozřejmě já byla jedna z princezen večera.

Nebudu Vám vyprávět, jak úžasný večer to byl, to jistě všichni víte z vlastní zkušenosti, a pokud ne, jistě to poznáte. Maturák je jedna z velkých akcí v životě, na které rádi vzpomínáme, třeba podobně jako svatba..atd. A tak je jasné, že si takovou událost chceme užít se vším všudy, tedy hlavně my děvčata musíme řešit šaty, účes a líčení. Co si budeme povídat, pro většinu z nás je to příjemná povinnost. Já osobně plánovala a navrhovala svoje šaty snad celé čtyři roky na střední, ovšem vkus se člověku rychle mění, a proto i mé návrhy šatů přešly mnohými změnami. Jediné, co všechny nákresy a představy měly společné, byla touha po originalitě. Nakonec přes všechno plánování šaty vznikly díky inspirací maturitního téma. 
Naše téma byli námořníci a piráti. Hned jsem tedy věděla, že má róba se bude nést v duchu oceánských plaveb, ovšem spíše těch milosrdnějších. A tak jsem na plese byla za námořnici. 
Šaty mi ušila má známá, která studuje oděvní design. Původně jsem si šaty chtěla ušít sama, ale přes všechnu práci k maturitě a tak dále, to nebylo možné. A vůbec nelituji. Přesně takové, jaké jsem si šaty navrhla, Nelinka bravurně ušila. 

Látku jsem si tedy vybrala úmyslně bílo-modře proužkovanou. Je pravda, že je to trošku více netypický vzor pro plesové šaty, ale já prostě chtěla být jiná. 
A aby toho námořního nebylo málo, dohodli jsme se s přítelem, že si na sebe vezme proužkované kšandy a k tomu stejnou kravatu. Tak ke mě hezky ladil. :)
Bála jsem se trošku ohlasů druhých, známe ČR, lidé jsou moc konzervativní, ale byla jsem mile překvapená, když jsem se setkávala s pozitivními názory. 

Je to právě týden, co jsem vyklízela skříň, a šaty jsem tam po více jak roce našla. Přišlo mi smutné, kolik radosti mi šaty přinesly za jediný večer, a teď tam chudinky leží, jen tak bez povšimnutí. Vyhodit je nedokážu ..proto, kdyby se někomu líbily, tak napište na můj mail: Lucie.Ludlova@seznam.cz
Myslím, že by je někdo ještě mohl využít. :)

Velikost je S. Podrobnosti bych napsala do mailu. 

A tady už jsou fotky. :)

A moje nejmilovanější třída :).